Když houkne, neodchází jen hasič

Dobráci vyběhnou ze dveří, naskočí do auta a jedou pomoct.
Ale doma zůstává někdo, koho to taky zasáhne.
Partnerka, která jen poslouchá, kdy se dveře znovu otevřou.
Děti, co čekají, jestli se táta nebo máma vrátí ještě před spaním.
Rodiče, kteří pokaždé doufají, že to nebude nic vážného.
Když jde o zásah, jede s námi celá rodina. Jen ne v autě – ale v myšlenkách.
Protože hasičství není jen o nás v uniformách.
Je to i o těch, kteří nás doma podrží, i když jim houká v hlavě úplně jiný poplach.
150? Kdo přijede?
Dobráci. A s nimi i jejich rodiny – i když neviditelně.

Jak se líbil Den s hasiči?

Přátelé, děkujeme za návštěvu. Děkujeme jednotkám za vystavenou techniku a ukázky. Děkujeme za doprovodný program, dobré jídlo, diskotéku a také sponzorům a dobrovolníkům za pomoc. Dejte nám vědět, jak se vám akce líbila a z čeho měly děti největší radost a jestli s touto akcí na konci prázdnin máme pokračovat.

DĚKUJEME HASIČI CERHENICE

 

Už v sobotu Den s hasiči

Už tuto sobotu 30. 8. od 14 hod. se můžete těšit na techniku IZS, atrakce pro děti, malování na obličej, tetování a samozřejmě na dobroty od řeznictví U Bratranců. Večerní disco na louce u bludiště. Program doplní městská policie Kolín, Český červený kříž Kolín a sbory SDH s technikou.

Nové vozidlo pro hasiče

MERCEDES ATEGO už je doma v Cerhenicích.
Moderní technika, která výrazně zvýší naší akceschopnost. Pro naši jednotku je to obrovský posun vpřed a my za něj děkujeme všem,  kdo se na tom podíleli. Velké poděkování patří také vedení městyse Cerhenice.

150. Kdo přijede?

Dobrák nevzniká za dveřma zbrojnice
Hasičem se nestaneš ve chvíli, kdy si poprvé oblékneš výstroj.
Ani ve chvíli, kdy složíš kurz.
A už vůbec ne kvůli fotce na Facebooku nebo nápisu na bundě.
Dobrák vzniká ve chvíli, kdy se rozhodneš.
Bez sirény. Bez přihlížejících. Bez potlesku.
Prostě si jednoho dne řekneš:
 „Když to houkne, pojedu.“
A právě tehdy se něco změní.
Začneš vnímat, co se kolem děje. Koukáš jinak na bouřku, jinak na sanitku ve zpětným zrcátku.
Protože víš, že jednou možná pojedeš taky.
Není to o tom, že jsi vždycky připraven.
Ale o tom, že když je potřeba, jsi ten, kdo zvedne zadek a jde.
Ne proto, že tě někdo nutí. Ale proto, že víš proč.
Dobrovolně.
Ale naplno.
150? Kdo přijede?
Možná někdo, kdo včera jen koukal…
A dneska už sedí ve výjezdovým autě.