V úterý odpoledne jsem volal dvakrát Jiřímu Rydlovi. Volaný účastník je nedostupný, oznamoval mi hlas. Chtěl jsem Jirkovi připomenout středeční setkání autorů edice Polabští básníci na výstavě fotografií v Malé galerii v Kolíně, kterou mi pomáhal před třemi týdny, 3. listopadu, instalovat. Neozval se. Asi někde pobíhá, říkal jsem si.
Ve středu dopoledne mi pan starosta sdělil neuvěřitelnou zprávu: Jiří Rydlo zemřel. Po úraze na kole, víc zatím nevěděl. V podvečer jsem na výstavě poděkoval za přípravu Miloši Houdkovi, jeho ženě Jitce a někam nahoru Jiřímu Rydlovi. Když jsem jim pak krátce řekl důvod, ani oni nechtěli věřit. Jiří Rydlo tu měl výstavu návrhů skleněných objektů a grafiky před dvěma lety, s ní jsem mu trochu pomáhal zase já.
Jeho předkové z matčiny strany pocházeli z Cerhenic, vrátil se sem až po desítkách let prožitých, pokud vím, převážně v Karlových Varech. Narodil se v roce 1949, studoval na Střední průmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově, pak pracoval jako reklamní grafik, v letech 1994-2007 jako kreslič a poté jako návrhář Studia Moser. S několika spolužáky ze sklářské průmyslovky, kteří tvořili skupinu výtvarníků „Poznamenaní“, se pravidelně potkával při výstavách v Prostějově, kde byl autorem nejenom skleněných objektů a grafik, ale také strůjcem téměř všech recesí. I o tom mi vyprávěl, naposled měl připravený veřejný „prodej“ nečekaně nalezené kresby Leonarda da Vinci.
Listuji obsáhlou a výpravnou publikací Příběh křišťálu Moser, vydanou k 160 letům výroby skla. Víte, že třeba v roce 2005 tu skláři zhotovili křišťálový kříž pro papeže Benedikta XVI. podle návrhu Jiřího Rydla? Unikátní broušené dílo předal papeži arcibiskup Jan Graubner.
Skleněné objekty i užitkové sklo Jiřího Rydla bychom nalezli ve Sklářském muzeu v Novém Boru, v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci, v Moravské galerii v Brně, samozřejmě v Muzeu Moser a soukromých sbírkách. Získal i řadu ocenění, zúčastnil se společných sklářských výstav v Karlových Varech, Frankfurtu, Praze, Londýně, Pelhřimově i Paříži, ve Cvikově i v New Yorku. Samostatné výstavy připravil v Písku, Havlíčkově Brodě, Poděbradech, v Kolíně.
Ale svými úspěchy se Jiří Rydlo, co já vím, nikdy nechlubil. Zůstával raději v pozadí, ve svém výtvarném světě. Možná je zvláštní, že jsme spolu nikdy nemluvili o našich osobních životech. Vždycky jen o naší „práci“, jeho skle a grafikách, mém psaní, o naší společné knize, o dlouho chystané výstavě jeho grafických prací v Environmentálním centru v Cerhenicích. Jsem si jistý, že na ni se velmi těšil. Já taky.
Jiří Rydlo zemřel 20. listopadu 2021 několik dní po vážném úraze na kole.
Jeho číslo si v mobilu ponechám. I když už nedostupný zůstane.
Ilustrace: Tak svérázně se nakreslil před rokem pro naši společnou knihu Souběh světů sám
Skleněný objekt Jiřího Rydla
