Dobráci vyběhnou ze dveří, naskočí do auta a jedou pomoct.
Ale doma zůstává někdo, koho to taky zasáhne.
Partnerka, která jen poslouchá, kdy se dveře znovu otevřou.
Děti, co čekají, jestli se táta nebo máma vrátí ještě před spaním.
Rodiče, kteří pokaždé doufají, že to nebude nic vážného.
Když jde o zásah, jede s námi celá rodina. Jen ne v autě – ale v myšlenkách.
Protože hasičství není jen o nás v uniformách.
Je to i o těch, kteří nás doma podrží, i když jim houká v hlavě úplně jiný poplach.
150? Kdo přijede?
Dobráci. A s nimi i jejich rodiny – i když neviditelně.
